Život může být tak krásný

Budí mě světlo, které prochází markýzou. Někdy ráno přesně nevím, ve které zemi se probouzím — a právě to miluju. Už tři roky je můj karavan mým domovem, někde mezi mořem, horami a dalším teplým místem. Během dne pracuji na dálku (samostatně, časově flexibilně), večer vařím, ještě si zaplavu nebo se prostě dívám, jak slunce mizí ve vodě. Nehledám velké „navždy“. Spíše někoho, kdo se na chvíli přidá — zvědavého, nenáročného na vybavení, otevřeného objížďkám. Pokud si budeme sedět, pojedeme dál. Pokud ne, i tak jsme si užili dobrý čas. Zní to jako ty? Pak mi napiš, kam se chystáš dál.